Nový nástup upírů
V posledních měsících vzrušuje odbornou i laickou veřejnost zpráva o novém nebezpečném viru, nazývaném V5, někdy také K-17, který je jistým způsobem příbuzný viru chřipky, nebo HIV viru vyvolávajícímu zákeřnou nemoc AIDS. Virus V5 využívá k nakažení hostitele stejných cest. V5 je řazen mezi tak zvané retro viry a vyvolává údajně chorobu, zvanou vampýrismus.
Protože onemocnění způsobená přítomností tohoto viru jsou velmi vzácná, nebyla jeho studiu věnována v odborných kruzích náležitá pozornost, objevily se i spekulace, že jeho existence byla záměrně utajována, přestože k jeho objevu už došlo před několika lety v Jižní Africe.
V5 působí díky unikátnímu genu, který mají lidé zakódován ve své genetické stavbě. Účinky nového viru byly testovány na myších a vědci dospěli k ohromujícím závěrům. Legendy o vampýrech by mohly být skutečností.
V5 působí díky unikátnímu genu, který mají lidé zakódován ve své genetické stavbě. Účinky nového viru byly testovány na myších a vědci dospěli k ohromujícím závěrům. Legendy o vampýrech by mohly být skutečností.
Genetický útočník
Virus samotný je žijící organismus, forma života. Napadá a poškozuje lidské buňky. V5 napadne buňku a v důsledku toho se mění DNA v této buňce a virus převezme její funkci. Zmíněný retrovirus ukládá v buňkách genetický materiál jako RNA namísto DNA. Genetický materiál RNA je včleněn do hostitelské buňky. Virus potom přebírá funkci buňky a v mnoha případech se mění, nebo adaptuje její DNA. Vždy při procesu dělení hostitelské buňky, vytváří se nová kopie DNA spolu s jeho vlastními geny a virus se dále šíří.
Virus sdílí mnoho společných vlastností s virem HIV. Rozdíl je však v inkubační době. Virus HIV inkubuje v hostiteli výjimečně dlouhou dobu, než choroba propukne a objeví se masívní zasažení organismu, končící smrtí. Virus V5 pracuje v tomto směru odlišně. Téměř ihned po zasažení infekcí se šíří rychle organismem a má bezprostřední efekt. Při napadení se 20 až 30% DNA viru okamžitě přepisuje do hostitelských buněk a nejdramatičtější účinky jsou vidět na imunitním systému.
Virus samotný je žijící organismus, forma života. Napadá a poškozuje lidské buňky. V5 napadne buňku a v důsledku toho se mění DNA v této buňce a virus převezme její funkci. Zmíněný retrovirus ukládá v buňkách genetický materiál jako RNA namísto DNA. Genetický materiál RNA je včleněn do hostitelské buňky. Virus potom přebírá funkci buňky a v mnoha případech se mění, nebo adaptuje její DNA. Vždy při procesu dělení hostitelské buňky, vytváří se nová kopie DNA spolu s jeho vlastními geny a virus se dále šíří.
Virus sdílí mnoho společných vlastností s virem HIV. Rozdíl je však v inkubační době. Virus HIV inkubuje v hostiteli výjimečně dlouhou dobu, než choroba propukne a objeví se masívní zasažení organismu, končící smrtí. Virus V5 pracuje v tomto směru odlišně. Téměř ihned po zasažení infekcí se šíří rychle organismem a má bezprostřední efekt. Při napadení se 20 až 30% DNA viru okamžitě přepisuje do hostitelských buněk a nejdramatičtější účinky jsou vidět na imunitním systému.
Chorobu mohou nastartovat i drogy
Vědci zabývající se vampýrismem tvrdí, že vampýři jsou skutečností. Jsou to jedinci, kteří zdědili virus V5, který změnil jejich DNA. Jde o chorobu, která je známá sice od starověku, ale nebyl znám její původce. Teprve moderní věda začíná přicházet na kloub těmto záhadám. Pozoruhodná je i myšlenka, že na genetické změny působí i drogy, například Thalidomid, nebo LSD. Kombinace těchto změn, spolu s oslabením organismu může údajně změnit celkově DNA nakaženého člověka a proces pokračuje dědičnou formou v dalších pokoleních.
Zákeřný virus V5 však způsobuje u nakaženého člověka celou řadu průvodních jevů a nových vlastností, které se připisovaly právě upírům. Je to především větší rozvoj duševních schopností, znásobení fyzické síly, rychlosti, světloplachost, vyšší citlivost na podněty i schopnost strávit bezproblémově lidskou a zvířecí krev. Vzhledem k tomu, že virus se přenáší z rodičů na děti, je prý možné, že existují celé příbuzenské klany, nakažené touto chorobou.
Vědci zabývající se vampýrismem tvrdí, že vampýři jsou skutečností. Jsou to jedinci, kteří zdědili virus V5, který změnil jejich DNA. Jde o chorobu, která je známá sice od starověku, ale nebyl znám její původce. Teprve moderní věda začíná přicházet na kloub těmto záhadám. Pozoruhodná je i myšlenka, že na genetické změny působí i drogy, například Thalidomid, nebo LSD. Kombinace těchto změn, spolu s oslabením organismu může údajně změnit celkově DNA nakaženého člověka a proces pokračuje dědičnou formou v dalších pokoleních.
Zákeřný virus V5 však způsobuje u nakaženého člověka celou řadu průvodních jevů a nových vlastností, které se připisovaly právě upírům. Je to především větší rozvoj duševních schopností, znásobení fyzické síly, rychlosti, světloplachost, vyšší citlivost na podněty i schopnost strávit bezproblémově lidskou a zvířecí krev. Vzhledem k tomu, že virus se přenáší z rodičů na děti, je prý možné, že existují celé příbuzenské klany, nakažené touto chorobou.
Spící virus
Odborníci hovoří i o spící formě viru V5, která dřímá v dítěti od novorozence po období puberty, kdy se působením katalyzátoru v podobě zvýšené produkce růstového hormonu probudí a začne se aktivně rozmnožovat. V mnoha případech, tak jako u jiných nemocí, se dětský organismus dokáže s nákazou vyrovnat a virus zůstane ve spícím stadiu.
Velká polemika panuje kolem dalších forem přenosu viru, tedy napadením imunitního systému prostřednictvím aplikace nakažené krve. Také zde záleží na dispozicích každého jedince, zda nákaze podlehne, či ne. Tady platí, že dotyčná osoba musí být geneticky méně odolná na virus V5.
Objev nového viru vyvolal velkou polemiku ve všech odborných kruzích. Jedni jej považují jen za určitou modifikaci viru AIDS, jiní hovoří o zcela novém viru, který dřímá skrytě v nemalé části lidské populace.
Odborníci hovoří i o spící formě viru V5, která dřímá v dítěti od novorozence po období puberty, kdy se působením katalyzátoru v podobě zvýšené produkce růstového hormonu probudí a začne se aktivně rozmnožovat. V mnoha případech, tak jako u jiných nemocí, se dětský organismus dokáže s nákazou vyrovnat a virus zůstane ve spícím stadiu.
Velká polemika panuje kolem dalších forem přenosu viru, tedy napadením imunitního systému prostřednictvím aplikace nakažené krve. Také zde záleží na dispozicích každého jedince, zda nákaze podlehne, či ne. Tady platí, že dotyčná osoba musí být geneticky méně odolná na virus V5.
Objev nového viru vyvolal velkou polemiku ve všech odborných kruzích. Jedni jej považují jen za určitou modifikaci viru AIDS, jiní hovoří o zcela novém viru, který dřímá skrytě v nemalé části lidské populace.
Choroby vysvětlující vampýrismus z medicinského hlediska
Drákulova nemoc
Tato neobvyklá nemoc známá jako vampýrismus, má lékařský název porfyrie. Svými projevy budila zděšení ve všech historických dobách a dodnes je opředena mnoha záhadami. Je třeba zdůraznit,že porfýrie je genetická vada přeměny látkové. Protože jde o dědičné onemocnění, tak nemůže být přenášeno krví nebo jinou výměnou tělních tekutin, jako například slinami. To už samo o sobě vylučuje legendy o upírech, kteří někoho kousnou a dotyčný se stane upírem sám. Jestliže někdo trpí porfyrií, tak ji v žádném případě nemůže přenášet na ostatní osoby stykem.
Porfyrie je spojena s nedostatkem červených krvinek v krvi. Působením slunečního světla nastává u postiženého jejich rychlý rozpad. Porfyrie může způsobit problémy s trávením, neurologické a psychologické příznaky, jako fotosenzitivitu (nesnášenlivost na slunce nebo jasné světlo), bledé zabarvení kůže, chudokrevnost, případně zvětšení sleziny. Jedním z příznaků je i nadměrné vylučování červených krvinek stolicí a močí, která dostává charakteristické červené zabarvení. Teoreticky by u některých forem porfyrie mělo pomoci nemocným požívání většího množství krve, což by zlepšilo možnosti vlastní krvetvorby..
Jestliže se tedy díváme laicky se na všechny symptomy porfyrie, můžeme oběti této choroby vidět přesně tak, jak si je celé věky představovali lidé v podobě upírů. Jako bledé, mentálně nestále bytosti, které se vyhýbají světlu a lační po krvi. Obecně však jde o chorobu poměrně vzácnou, například ve Spojených státech bylo během jednoho roku ohlášeno pouze na 60 případů.
Tato neobvyklá nemoc známá jako vampýrismus, má lékařský název porfyrie. Svými projevy budila zděšení ve všech historických dobách a dodnes je opředena mnoha záhadami. Je třeba zdůraznit,že porfýrie je genetická vada přeměny látkové. Protože jde o dědičné onemocnění, tak nemůže být přenášeno krví nebo jinou výměnou tělních tekutin, jako například slinami. To už samo o sobě vylučuje legendy o upírech, kteří někoho kousnou a dotyčný se stane upírem sám. Jestliže někdo trpí porfyrií, tak ji v žádném případě nemůže přenášet na ostatní osoby stykem.
Porfyrie je spojena s nedostatkem červených krvinek v krvi. Působením slunečního světla nastává u postiženého jejich rychlý rozpad. Porfyrie může způsobit problémy s trávením, neurologické a psychologické příznaky, jako fotosenzitivitu (nesnášenlivost na slunce nebo jasné světlo), bledé zabarvení kůže, chudokrevnost, případně zvětšení sleziny. Jedním z příznaků je i nadměrné vylučování červených krvinek stolicí a močí, která dostává charakteristické červené zabarvení. Teoreticky by u některých forem porfyrie mělo pomoci nemocným požívání většího množství krve, což by zlepšilo možnosti vlastní krvetvorby..
Jestliže se tedy díváme laicky se na všechny symptomy porfyrie, můžeme oběti této choroby vidět přesně tak, jak si je celé věky představovali lidé v podobě upírů. Jako bledé, mentálně nestále bytosti, které se vyhýbají světlu a lační po krvi. Obecně však jde o chorobu poměrně vzácnou, například ve Spojených státech bylo během jednoho roku ohlášeno pouze na 60 případů.
Katalepsie
Katalepsie je stav zmenšené citlivosti obvykle charakterizované jako dlouhodobá nehybnost. Pacient s katalepsií může zůstat v jedné pozici celé minuty, dny a dokonce i delší dobu. V minulosti docházelo k případům, kdy byli lidé v kataleptickém stavu považováni za mrtvé a pohřbeni zaživa. Moderní lékařská věda a náležitosti, jimiž se řídí vystavování úmrtních listů, již takovéto omyly vylučují.
Příčinou těchto stavů mohly být i traumatické nehody, po nichž se zpomalí srdeční rytmus i proces dýchání. Takováto osoba se dostala do katatonického stavu a v minulosti v odlehlých oblastech, bez lékařské pomoci, určovali často smrt příbuzní, přátelé, či sousedé.
Dotyční zjistili, že puls oběti je nehmatný, dýchání bylo neznatelné a pohřby byly připravovány také poměrně rychle, takže docházelo k tragickým omylům. Protože tyto případy nebyly ojedinělé, vytvořil se mýtus tak zvaných nemrtvých. Podporovaly jej projevy pohřbených zaživa, škrábání, tlumené zvuky z hrobů, bušení. Ke vzniků mýtů přispívaly i situace, kdy po otevření hrobu, byla těla nalezena v jiné poloze, někdy s čerstvou krví. Krvavá pěna, vytékající z upíra při probíjení hrudníku, se dá velice snadno vysvětlit předsmrtným otokem plic. Můžeme jej pozorovat i při delších oživovacích pokusech u nemocných se selháním krevního oběhu.
Katalepsie je stav zmenšené citlivosti obvykle charakterizované jako dlouhodobá nehybnost. Pacient s katalepsií může zůstat v jedné pozici celé minuty, dny a dokonce i delší dobu. V minulosti docházelo k případům, kdy byli lidé v kataleptickém stavu považováni za mrtvé a pohřbeni zaživa. Moderní lékařská věda a náležitosti, jimiž se řídí vystavování úmrtních listů, již takovéto omyly vylučují.
Příčinou těchto stavů mohly být i traumatické nehody, po nichž se zpomalí srdeční rytmus i proces dýchání. Takováto osoba se dostala do katatonického stavu a v minulosti v odlehlých oblastech, bez lékařské pomoci, určovali často smrt příbuzní, přátelé, či sousedé.
Dotyční zjistili, že puls oběti je nehmatný, dýchání bylo neznatelné a pohřby byly připravovány také poměrně rychle, takže docházelo k tragickým omylům. Protože tyto případy nebyly ojedinělé, vytvořil se mýtus tak zvaných nemrtvých. Podporovaly jej projevy pohřbených zaživa, škrábání, tlumené zvuky z hrobů, bušení. Ke vzniků mýtů přispívaly i situace, kdy po otevření hrobu, byla těla nalezena v jiné poloze, někdy s čerstvou krví. Krvavá pěna, vytékající z upíra při probíjení hrudníku, se dá velice snadno vysvětlit předsmrtným otokem plic. Můžeme jej pozorovat i při delších oživovacích pokusech u nemocných se selháním krevního oběhu.
Chudokrevnost
Chudokrevnost je choroba krve při které je v krvi extrémně nízký počet červených krvinek. Příznaky chudokrevnosti zahrnují bledou pleť, únavu, omdlévání, krátký dech a zažívací poruchy . To všechno jsou znaky nedostatečného přívodu kyslíku jehož transportem v těle se zabývají právě červené krvinky
Chudokrevnost je choroba krve při které je v krvi extrémně nízký počet červených krvinek. Příznaky chudokrevnosti zahrnují bledou pleť, únavu, omdlévání, krátký dech a zažívací poruchy . To všechno jsou znaky nedostatečného přívodu kyslíku jehož transportem v těle se zabývají právě červené krvinky
Tuberkulóza
Jednou z teorií, která medicínsky osvětluje problém vampýrismu, je i ta, která hledá jeho původ v běžné nemoci - tuberkulóze. Ta byla v uplynulých staletích skutečnou metlou lidstva a záhadně se přenášela z města do města, z rodiny na rodinu. V té době nikdo nevěděl, že původcem tohoto zákeřného onemocnění je bacil - bakterie Mycobacterium tuberculosis, která se šíří vzduchem ve formě tzv. kapénkové nákazy, téměř identicky jako např. virus chřipky. Nikdo nevěděl, jak tuto chorobu léčit. Byly známy pouze její smrtelné příznaky. Plíce se rozpadají. Už nestačí zabezpečit dostatečné množství kyslíku pro tělo. Postižený jedinec viditelně chřadne. Doslova se stává slabším a slabším a bledším a bledším. Vypadá jako"živá mrtvola". Velice často kašle, vykašlává velké chuchvalce krve, pak i plic. Tyto charakteristické symptomy posledního stádia tuberkulózy se skutečně podobají naším představám o tom, jak vypadá člověk, kterého napadl upír.
Tuto teorii podpořily i exhumace stovek pozůstatků lidí uložených v hrobech domnělých upírů. U většiny z nich totiž byly nalezeny právě příznaky tuberkulózy. V době, kdy lékaři neměli dostatek odpovědí na otázku, co je pravou příčinou úmrtí, lidé hledali jiná vysvětlení. Vytvořili si tedy postavu upíra, tvora, který šíří smrt i po své smrti.
Jednou z teorií, která medicínsky osvětluje problém vampýrismu, je i ta, která hledá jeho původ v běžné nemoci - tuberkulóze. Ta byla v uplynulých staletích skutečnou metlou lidstva a záhadně se přenášela z města do města, z rodiny na rodinu. V té době nikdo nevěděl, že původcem tohoto zákeřného onemocnění je bacil - bakterie Mycobacterium tuberculosis, která se šíří vzduchem ve formě tzv. kapénkové nákazy, téměř identicky jako např. virus chřipky. Nikdo nevěděl, jak tuto chorobu léčit. Byly známy pouze její smrtelné příznaky. Plíce se rozpadají. Už nestačí zabezpečit dostatečné množství kyslíku pro tělo. Postižený jedinec viditelně chřadne. Doslova se stává slabším a slabším a bledším a bledším. Vypadá jako"živá mrtvola". Velice často kašle, vykašlává velké chuchvalce krve, pak i plic. Tyto charakteristické symptomy posledního stádia tuberkulózy se skutečně podobají naším představám o tom, jak vypadá člověk, kterého napadl upír.
Tuto teorii podpořily i exhumace stovek pozůstatků lidí uložených v hrobech domnělých upírů. U většiny z nich totiž byly nalezeny právě příznaky tuberkulózy. V době, kdy lékaři neměli dostatek odpovědí na otázku, co je pravou příčinou úmrtí, lidé hledali jiná vysvětlení. Vytvořili si tedy postavu upíra, tvora, který šíří smrt i po své smrti.
VLNA UPÍRSTVÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH
Mezitím co upalování čarodějnic bylo obvyklé za středověku a v sedmnáctém století, úplnou pohromou pro decimování upírů bylo 18 a 19 století. V Čechách to bylo především Olomoucko, Praha a okolí, Polabí,Šumava a Krkonoše. Tehdy zaplavila Evropu doslova vlna upírství a na vampýry - živé či mrtvé byly pořádány doslova hony.
Mezitím co upalování čarodějnic bylo obvyklé za středověku a v sedmnáctém století, úplnou pohromou pro decimování upírů bylo 18 a 19 století. V Čechách to bylo především Olomoucko, Praha a okolí, Polabí,Šumava a Krkonoše. Tehdy zaplavila Evropu doslova vlna upírství a na vampýry - živé či mrtvé byly pořádány doslova hony.
Podivné nálezy v hrobech
Hroby neživých byly exhumovány, srdce probíjená kůly, těla čtvrcena a často i pálena. Podle záznamů soudců, biřiců, policie, vojáků, církve, lékařů a katů, byli mrtví v hrobech ve skvělé tělesné formě, ti co umřeli jako staří, měli mladistvý vzhled, pevné svaly a napnutou kůži bez vrásek, jejich těla byla plná čerstvé pulzující krve. Těla nezapáchala,naopak vydávala fialkovou vůni. Zvířata se v blízkosti otevřených hrobů plašila. Lékaři považují upíří expansi v osmnáctém a první třetině devatenáctého století za epidemii, podobnou moru.
Hroby neživých byly exhumovány, srdce probíjená kůly, těla čtvrcena a často i pálena. Podle záznamů soudců, biřiců, policie, vojáků, církve, lékařů a katů, byli mrtví v hrobech ve skvělé tělesné formě, ti co umřeli jako staří, měli mladistvý vzhled, pevné svaly a napnutou kůži bez vrásek, jejich těla byla plná čerstvé pulzující krve. Těla nezapáchala,naopak vydávala fialkovou vůni. Zvířata se v blízkosti otevřených hrobů plašila. Lékaři považují upíří expansi v osmnáctém a první třetině devatenáctého století za epidemii, podobnou moru.
Upíři v Čelákovicích
Nejznámější upírskou aférou poslední doby je objev hrobů upírů poblíž Prahy v Čelákovicích. Poprvé jsem se o existenci upírů v Čelákovicích dověděl z. vědecké zprávy. V červenci roku 1966 bylo v Čelákovicích narušeno kostrové pohřebiště na pozemku č.2995. Pohřebiště narušil na své zahradě František Zmek výkopem pro vodovod .Nález byl oznámen nynějšímu řediteli městského muzea v Čelákovicích panu doktorovi Jaroslavu Špačkovi a ten z pověření AÚ ČSAV v Praze na uvedeném místě provedl záchranný výkop.
Celkem bylo odkryto 11 hrobových jam,v nichž bylo pohřbeno 12 jedinců .Na všech kostrách jsou patrné známky protivampýrického zásahu,v několika případech kombinovaného .Datace nálezu:pravděpodobně počátek 11,století……
Nejznámější upírskou aférou poslední doby je objev hrobů upírů poblíž Prahy v Čelákovicích. Poprvé jsem se o existenci upírů v Čelákovicích dověděl z. vědecké zprávy. V červenci roku 1966 bylo v Čelákovicích narušeno kostrové pohřebiště na pozemku č.2995. Pohřebiště narušil na své zahradě František Zmek výkopem pro vodovod .Nález byl oznámen nynějšímu řediteli městského muzea v Čelákovicích panu doktorovi Jaroslavu Špačkovi a ten z pověření AÚ ČSAV v Praze na uvedeném místě provedl záchranný výkop.
Celkem bylo odkryto 11 hrobových jam,v nichž bylo pohřbeno 12 jedinců .Na všech kostrách jsou patrné známky protivampýrického zásahu,v několika případech kombinovaného .Datace nálezu:pravděpodobně počátek 11,století……
Odborníci zatím kroutí hlavami
Tímto na první pohled poněkud fantaskně vyhlížejícím prohlášením začíná obsáhlá zpráva uveřejněná v roce 1967 v tak střízlivém periodiku ,jako je časopis Národního muzea v Praze .Od té doby pokračují výzkumy jak dané lokalitě, tak v blízkém okolí. Tak byly například i v Lysé nad Labem, či Staré Boleslavi objeveny pracovníky čelákovického muzea nedávno hroby podobného typu, údajně též se známkami protivampýristických zásahů.
Zmíněné objevy jsou čas od času publikovány v tisku a i ve 21. století lákají do okolí Čelákovic desítky odborných i amatérských lovců upírů, či upířích artefaktů, kteří systematicky prohledávají krajinu a pátrají po sebemenší stopě upíra.
Díky objevům v Polabí se však můžeme i dnes potají otřásat hrůzou z nepoznaného, protože ani těm nejerudovanějším odborníkům se pro dotyčné nálezy nepodařilo nalézt přesvědčivé vysvětlení.
Tímto na první pohled poněkud fantaskně vyhlížejícím prohlášením začíná obsáhlá zpráva uveřejněná v roce 1967 v tak střízlivém periodiku ,jako je časopis Národního muzea v Praze .Od té doby pokračují výzkumy jak dané lokalitě, tak v blízkém okolí. Tak byly například i v Lysé nad Labem, či Staré Boleslavi objeveny pracovníky čelákovického muzea nedávno hroby podobného typu, údajně též se známkami protivampýristických zásahů.
Zmíněné objevy jsou čas od času publikovány v tisku a i ve 21. století lákají do okolí Čelákovic desítky odborných i amatérských lovců upírů, či upířích artefaktů, kteří systematicky prohledávají krajinu a pátrají po sebemenší stopě upíra.
Díky objevům v Polabí se však můžeme i dnes potají otřásat hrůzou z nepoznaného, protože ani těm nejerudovanějším odborníkům se pro dotyčné nálezy nepodařilo nalézt přesvědčivé vysvětlení.
Pro přehlednější úpravu sekce lze obsah rozdělit do textových "bloků". Bloky lze libovolně vytvářet, přesouvat a mazat. Jejich úpravu zahájíte dvojitým poklepáním tlačítkem myši. Textový editor se vždy spustí pouze pro vybraný blok. Jak editor pracuje naleznete ve videoukázce.
Základní tipy:
- Používejte často nové bloky.
- ENTER = nový odstavec.
- SHIFT+ENTER = nový řádek.
- Obrázek je nejprve třeba nahrát na server přes Vložit obrázek a Správce souborů.
- Obsah z Wordu vždy přenášejte přes Vložit z Wordu.
- NEpoužívejte mezerník pro zarovnávání objektů.
- Stiskněte tlačítko listování.
- U bloků, které mají být skryty, vyplňte nově zobrazené textové pole.
- Všechny bloky s vyplněným listováním budou na stránkách skryty, kromě prvního v pořadí.
- Tlačítko přidat odkazy vytvoří nový blok se zástupcem, který bude na stránkách nahrazen odkazy. Tyto odkazy budou shodné s vyplněnými nadpisy u listování a budou přepínat příslušné bloky.
- Ze všech bloků, které mají vyplněné listování, bude zobrazen vždy pouze jeden. Bloky, které nemají vyplněné listování vůbec, budou zobrazeny vždy.
- Pokud chcete skrývat i první blok listování, vytvořte na jeho místo nový prázdný blok a použijte pro jeho nadpis výraz: %empty%
- Chcete-li při přepnutí bloku rolovat okno na horní část bloku, přidejte za text bloku výraz: %top% (např.: Dovolená%top%)